Seriál 2.díl: Cizinci v dresu MEO

Ve druhém pokračování o cizincích se podíváme na dva forvardy, kteří dorazili do Přerova společně s projektem Bohemex trade. V tíživé ekonomické situaci, která panovala před začátkem sezony 1997/98, došlo ke spojení s extraligovým klubem z Opavy. Přerovský klub působil jako jeho záložní tým pod názvem Bohemex Trade "B", tedy bez jména města v názvu a převzal i bílo-černo-červenou kombinaci. To vyvolalo mezi skalními fandy vlnu protestů a odporu. Tento tým kotel i většina ostatních diváků za svůj nepřijala a zimákem se často neslo "Vraťte nám MEO". To se nakonec podařilo a ve 13. kole se přerovští diváci dočkali. Hokejisté vyjeli znovu ve žlutomodrém, klub ukončil spolupráci s Opavou a pozbyl status farmy. Oba útočnící ještě nějaký čas působili v žlutomodrém, než odešli. Prvním z nich byl litevský křídelník Egidijus Bauba. Druhým byl Tomáš Martinec, v jeho případě jde však spíše o "papírového" cizince.

2. EGIDIJUS BAUBA

národnost: litevská
narozen: 25.3.1977, Kaunas
výška/váha: 183 cm, 86 kg
post: pravé křídlo
období působnosti: 1997-98
celková bilance: 31 utkání, 11+3, 14 bodů

K hokeji jej přivedl starší bratr Dainius. Je odchovancem týmu Energija Elektrénai, který mj. vychoval i budoucí hvězdy NHL Dariuse Kasparaitise a Dainiuse Zubruse. Během mládežnického turné po Česku si ho v přátelských utkáních vyhlédli trenéři Opavy. Stejně jako jeho bratr se vydal i on vyzkoušet kvalitnější soutěž do zahraničí. V ročníku 1996/97 nastupoval za juniory Opavy a v 15 zápasech okusil i českou extraligu. V těchto zápasech si připsal 4 body za bilanci 2+2. V nové sezoně byl odeslán do záložního týmu, který působil v Přerově.

Poprvé jej mohli fandové zahlédnout na přerovském ledě v přátelském utkání proti mužstvu Senice, ve kterém také vstřelil jednu ze sedmi branek. V úvodu sezony nastupoval 20 letý křídelník v jednom útoku se Samem Vodičkou a Tomášem Lhotským. Postupně však začal rotovat sestavou a nakonec se propadl až do čtvrté lajny. V dresu Bohemexu nosil na zádech číslo 10, po změně do žlutomodré kombinace jsme jej vídali s číslem 99. Na soutěžní gól čekal Egis až do 6. kola, kdy se však na ledě Komety trefil hned dvakrát. Po brance zaznamenal v zápasech se Znojmem, Libercem a Kralupami. Nejpovedenější utkání přišlo ve 14. kole, kdy v domácím utkání proti Chomutovu zaznamenal hattrick. Ve třetí třetině zkorigovalo MEO skóre i díky Baubovi na lichotivých 6:8. V následujícím utkání proti Havlbrodu otevřel skóre již v 1.minutě, ale byl to na dlouhých 15 utkání poslední zářez.
Ve 30.kole se trefil do sítě Berounu a svoji poslední branku za MEO vstřelil v následujícím derby proti Olomouci. Právě vyhrocené Hanácké derby bylo zároveň i jeho posledním utkáním ve žlutomodrém. V 17. minutě po Egidijusově brance se MEO dostalo do vedení 2:0. Poté si režii utkání vzal do své moci rozhodčí Potsch. Už tak vypjaté utkání se na tribunách změnilo v bitevní pole se spoustou potyček mezi oběma tábory. Zápas byl několikrát přerušen a k předčasnému ukončení mnoho nechybělo. Favorizovaná Mora nakonec vyhrála 5:2.

S jeho výkony ke konci nebylo vedení spokojeno a proto jej před vypršením přestupního termínu vrátilo Opavě. Ta jej obratem poslala do Šumperku, který usiloval o postup do 1.ligy. I přesto, že Egis neodehrál kompletní sezonu, byl s 11 brankami druhým nejlepším střelcem Přerova. Lepší byl pouze Vitězslav Jankových se 13 góly. V další sezóně působil v dresech Komety Brno a Rosic. Hokejista se zajímavým potenciálem se výrazněji v Česku neprosadil a po třech sezonách zamířil zpět do své rodné země.

V Pobaltí nastupoval za mateřskou Energiji, běloruský Tivali Minsk a velkou část kariéry odkroutil v lotyšském týmu Latgale. Od sezony 2010/11 působil na britských ostrovech v týmech Swindonu a Bristolu. Pro sezonu 2014/15 zamířil do druholigového norského Bergenu, ve kterém od letoška zaujímá roli asistenta trenéra. Egidijus byl pravidelný reprezentant a účastník šampionátů nižších kategorií. Postupně se z něj stala legenda litevského hokeje, svého času držel rekord v počtu reprezentačních startů (88) a stále drží rekord co se týče bodů (98).

3. TOMÁŠ MARTINEC

národnost: německá
narozen: 5.3.1976, Pardubice
výška/váha: 183 cm, 86 kg
post: pravé křídlo
období působnosti: 1997-98
celková bilance: 20 utkání, 5+5, 10 bodů

Tomáš je syn československé hokejové legendy Vladimíra Martince. V době, kdy se Tomáš narodil, se jeho otec zrovna připravoval na MS v polských Katovicích, odkud si pak za měsíc přivezl svůj druhý, z celkových tří titulů Mistra světa. Tomáš kráčel v otcových šlépějích a od malička žil hokejem. Když otec v roce 1991 odešel trénovat do německého Kaufbeurenu, vzal syna s sebou. Zde prošel všemi dorosteneckými kategoriemi, vyučil se truhlářem a nakoukl i mezi muže. Kromě jedné sezony, kdy si odskočil do Česka, působil celou kariéru u našich západních sousedů.

Českou epizodu zahájil v Přerově, kam jej poslala extraligová Opava. V elitním útoku tento bojovník nastupoval s Janem Žurkem. Třetím do party byl buď Jiří Zadražil či Radek Vodička. Na dresu nosil čísla 13 a posléze 91. Tomáš se trefil hned v 1. kole na ledě Chomutova. V 9. minutě tak vstřelil vůbec první gól Přerova v sezoně. Své další zásahy zaznamenal s Olomoucí, Libercem, opět Chomutovem a v 15. kole s Havlíčkovým Brodem. Tomáš nebyl technickým hráčem jako jeho otec, ale silovým typem, který měl rád tvrdou hru. Ve žlutomodrém dresu nastoupil naposledy ve 20. kole na ledě Havířova. Poté se vrátil do Opavy, za kterou nasbíral 16 startů a připsal si bilanci 1+1.

Po jedné sezoně v Česku se natrvalo vrátil do Německa, kde se mu narodil v roce 1998 syn Phillip. Postupně nastupoval za kluby Kaufbeuren, Iserlohn, Mannheim a Norimberg. V roce 2006 jeho další hokejové kroky mířily opět k týmu Adler Mannheim, se kterým se stal následující sezonu Mistrem Německa. Kariéru ukončil v týmu Heilbronner. Po kariéře hráče se začal věnovat trenéřině u mládeže Mannheimu. Následně vedl třetiligový Hannover. Za Německou reprezentaci nastoupil na čtyřech MS (2002,03,04,05), Olympijských hrách a Světovém poháru.