ALKOTRIP

Č. Budějovice - MEO 1:2 (1:1, 0:1, 0:0)
ofic. návštěvnost celkem: 5669 | počet MEOfANS: 56

Kladno - MEO 5:3 (1:0, 3:1, 1:2)
ofic. návštěvnost celkem: 2159 | počet MEOfANS: 72

Benátky nad Jizerou - MEO 3:4 (1:2, 2:1, 0:1)
ofic. návštěvnost celkem: 263 | počet MEOfANS: 23

Díky změně pořadatelství a termínů jistých zápasů vychází na Přerov šest venkovních duelů v řadě, z toho tři zápasy v Čechách ve čtyřech dnech. Několika fanouškům se tak v hlavě rodí fištrón, jak nastalou situaci využít v předlouhý večírek, konaný několik stovek kilometrů od domova, s hlavním centrem dění v Praze. Dopředu si objednáváme nějaká ta lůžka na jedné pražské ubytovně, abychom svým gumovým tělům mohli dopřát alespoň pár hodin odpočinku. Jak prozřetelné.

Speciálně pro tuto akci je vyroben transparent, na kterém jsou mimo jiné vypsány všechny destinace, do kterých se máme v plánu dostavit. V sobotu, v osm hodin ráno, vyjíždí z přerovského nádraží vlak, vezoucí na své palubě 14 dobrodruhů s obrovským množstvím zásob, jak skupenství pevného, tak hlavně i tekutého, a tak je něco rozdáno i mezi rozpačité spolucestující. Veškeré nesmysly a shon necháváme za námi a přítomnost patří tomu nejvznešenějšímu poslání této doby - výjezdu!

V Praze na přestupu potkáváme několik "snědoevropanů" s obrovským množstvím batožiny a alespoň pro jednou můžeme naživo vidět policejní jednotky v pracovním nasazení, kvůli jiným věcem, než perzekuce nás, či jiných "extremistů". Jednoho opilejšího jedince je nutno tahat z vlaku mířící na Budapešť a směrovat jej na správnou kolej. Jeho veselí, či spíše delirium, však nesdílí pingl s občerstvovacím vozíkem (drsnej jak čečenskej hajzlpapír), kterej nemůže přes bezvládné tělo projet uličkou.

Kdesi na trati na Budějovice je výluka a jsme tak nuceni přestoupit do po strop přeplněného autobusu. Až na jednoho mírumilovnějšího fanouška si všichni "vyhrazují právo sedět".

Jak šlapeme jihočeským městem na stadion, pořvávají na nás z hospod další přerovští výletníci a tak zatímco někteří míří přímo na místní zimák, jiní dávají klasicky přednost alkoholu.

V malém sektoru pro hosty věšíme naši tradiční vlajku a taky náš nový banner, vyrobený pouze pro tento čtyřdenní výjezd. Schází se nás zde přesně 56 a po minutě ticha, kvůli událostem v Paříži, během které domácí roztahují transparent reagující na tuto šílenost, spouštíme neúnavný support, který se v rámci možnosti použitelných, a snah válejících se nepoužitelných, drží během celého zápasu. I přes to je to proti tak obrovskému kolosu, jakým je českobudějovický kotel, nesmírně náročné. Domácí se v první třetině prezentují vlaječkami, které ve výsledku dávají dost pěkný efekt. Během celého zápasu nám krásné pivní slečny servírují jeden Budvar za druhým, což oceňují zejména ti, kterým už expedice do bufetu činí drobnější potíže.

Po fantastické výhře se všichni osadníci vlaku, jedoucí směr Praha, můžou posrat samou radostí. S mladým průvodčím hrajeme oblíbenou hru "šlohni a hledej" a už tak vynikající nálada je ještě "vynikajícnější".

Menší část naší družiny musí kvůli různým povinnostem Čechy opustit a vrátit se do Přerova. Pivní závislost těchto jedinců, je příčinou toho, že jim více jak hodina na přestup nestačí, a tak tvrdnou další chvíle zbytečně v Praze.

Neúnavné devatero mezitím míří na ubytovnu, kde podstupuje nekonečně dlouhé čekání na zaplacení pokojů recepční, které pravděpodobně někdo vyměnil lentilky za poněkud veselejší matroš. Dostáváme slavnostně klíče k cimrám, které vypadají jako muzeum ruského nábytku. Ty luxusnější mají dokonce otevírací okna, ty skromnější zase strop až k zemi. Shodíme ze sebe svoje zavazadla a míříme do víru velkoměsta. Těm šťastnějším se při přesunu do vestibulu nepodaří zaseknout v prehistorickém výtahu, kterej by i kripla donutil plazit se po schodech a bereme od recepční číslo na taxíka. Ten přijíždí během pár minut a jedná se v podstatě o takovou zkrácenou verzi limuzíny. Frajer nás levně hodí do knajpy, kde si majitel na televizi pouští před plnou hospodou tvrdý porno, mezitím co nám vaří jídlo. Majonéza byla skvělá a všichni si na večeři pochutnali.

Ráno je posnídáno pár flašek rumu z našich nekonečných zásob. Venku je počasí, že by se i Foglar ožral a tak se nedá svítit a musíme prosedět celej den v hospodách. Ne, že by za to mohly přímo povětrnostní podmínky...

Výběr podniků s pivem je v Praze obrovský, my však volíme nádražku na Hlaváku. Cestování je to strastiplné a trvá dýl, než jízda z Přerova sem. Bloudíme městem jak banda komediantů, postupně se jeden po druhým ztrácíme, abychom se následně znovu našli. Výjevy jak ze skryté kamery...

Hlavní nádraží jsme zvolili hlavně proto, že o půl jedné přijíždí další pijan, díky kterému se naše grupa rozrůstá na krásný dvouciferný počet 10. V putyce je příjemně a v popíjení pokračujeme ještě dlouho po jeho příjezdu. Ovšem jen do doby, než se jeden z nás dozvídá, že pivo tu koštuje 44 kaček. Prskáme smíchy, platíme nekřesťanský prachy a jdeme radši do piče.

Následuje opět dlouhé bloudění místními lokalitami, čekání na metro si někteří zkracují zpěvem a jiným žebráním. Konečný výdělek činí 11 českých korun a 50 polských grošů. Jedna osoba díky své velice vtipné fobii z eskalátorů volí raději jiný druh přepravy. My mezitím v Českomoravské mixujeme ze Zubrowky naše oblíbené koktejly a taky zjišťujeme, že nejsme schopni zapadnout mezi místní občany a jejich módu jménem: "Sluchátka v uších a tupý výraz v ksichtě po celý den".

Po mnoha a mnoha příjemně strávených hodinách, kdesi na okraji Prahy, se chystáme opět bloumat směrem k ubytovně. Trochu zábavy si užijeme, když uprostřed noci mezi panelákama, začne kropit trávníky zavlažovací systém. Tady sere pes, že celej den chcalo jak prase, my budeme zalívat za každýho počasí, ve dne i v noci... Po půlnoci jsme však už donuceni zastavovat autobusy a ptát se řidičů na okolní putyky. Buď jsme slepí my, nebo si z nás každej dělá prdel, protože nakonec dopadáme tak, že si na jakési Shellce kupujeme lahváče a následně se skupina kymácejících se postav moudře rozhodne počkat na bus, který nás doveze na ubytovnu. Asi po hodině neotřelé zábavy nám dochází, že v takovou dobu nic nejezdí a tak mašírujeme pěšky. Na baráku dopijeme zbytky z pitky a zatímco někteří bloudí po městě až do rána, našeho nového společníka ubytovává na svém pokoji Jirka Lála.

Další den mě budí řev z chodby, uklízečka má depky z uklízení... Opět posnídáme několik flašek rumu a co nejdřív si to mašírujeme do vlaku na Kladno, kde snídaňový blahobyt pokračuje rozsáhlou svačinou.

Na Kladně usedáme do jakési nóbl restaurace, ze které se nám podaří vypotácet až před začátkem zápasu. Podpořit nás v pití přijíždí i spousta automobilových a tak tu máme prostředí jak u nás na Hané.

V sektoru hostů se nás nakonec schází slušných 72. Na našem transparentu "Alkotrip" přibývá další fajfka. Akustika na místním stadionu není vůbec ideální, a tak i solidně zaplněný domácího kotel moc neoslní. Hostující sektor fandí tradičně celý zápas co to dá, nicméně o nás si taky nedělám iluze, že bychom byli slyšet až na druhou stranu.

Ve třetí třetině vzniká menší šťouchanice mezi námi a poblíž sedícími kladenskými fanoušky. Postupně se do šarvátky zapojuje více a více mužů na každé straně, létající popelnice tomu navíc dodávají ještě ten správný vizuální šmrnc. I přes prohru na ledě se dá tento dnešní výlet označit jako povedený. Na naší straně se objevuje pár kladenských šal, díky kterým mohou policisté hrdinně opsat některé naše občanské průkazy.

V Praze znovu všemožně popijeme, ovšem na některé už zjevně začíná působit únava z předešlých dní.

Ráno opravujeme natržený "Alkotrip" ze včerejšího utkání a snídají se už spíše klasická jídla, než rum. Díky jednomu z fanoušků, který dojel na Kladno osmimístnou dodávkou a následně také spal na ubytovně má naše, teď už pouze osmičlenná skupina, o dopravní prostředek vystaráno. Z nějakého nepochopitelného důvodu se rozhodujeme omrknout Ještěd.

Na bílým kopci je všude mlha kam se podíváš, tak dáme aspoň po pivku, které nám natočí místní "hoboj" a jedeme zabít pár chvil do Benátek. Cestou potkáváme starou rozbitou hospodu "Berlín", zastavujeme vůz a pořizujeme pár památných fotografií.

Čas do začátku zápasu s Benátkami si krátíme v jedné nedaleké pizzerii lahodnými nápoji, zatímco náš šofér mezitím dospává včerejšek v autě.

V hostujícím sektoru se schází 23 přerovských, opět je pověšen banner, dnes už i s poslední fajfkou, fandění už dávno není takové, jako před třemi dny, nicméně na místní kotel to pořád ještě stačí.

Po parádních výkonech našich hokejek ve všech třech zápasech nakonec z tohohle tripu bereme šest bodů, a tak je po cestě do Přerova co slavit.

Venku před halou slavnostně spálíme náš transparent, jenž nás doprovázel po celou cestu našeho alkoholického putování, nasedáme do auta a za popěvků starých dementních songů míříme po čtyřech dnech, které utekly jako jeden, zpátky na naši přerovskou půdu, na které pár posledních mohykánů vysedává po barech až do ranních hodin.

Respekt všem zúčastněným!

Galerie ZDE